|
Cesty a návraty
Cimbálová muzika TECHNIK Ostrava 1958-2008
Druh nosiče: 2 x CD
Vydáno vlastním nákladem muziky Vydavatel: © Stylton 2008 Celkový čas: CD1 72:02, CD2 73:35 Vydáno 29.06.2008 |
| Seznam skladeb CD1: | 1. | Rostú, rostú, rostú | 2:10 | (1961) milostná z Jasenné |  |
| 2. | Dyž´s chtěla husy pást | 1:29 | (1961) točená z Jasenné | | |
| 3. | NOC | 3:52 | (1966) | | |
| 4. | Andro paňi lampašis | 1:35 | (1967) romská lidová | | |
| 5. | Ptáčku jařabatý | 1:12 | (1967) valašská točená | | |
| 6. | Tanec z Ribatejo | 1:33 | (1968) portugalská lidová | | |
| 7. | Ratibořské hatě | 1:30 | (1969) valaská ze Vsacka | | |
| 8. | Lačhes mange | 2:12 | (1972) romský čardáš | | |
| 9. | Hudecké z Popova | 2:01 | (1973) ze zápisů Hynka Bíma | | |
| 10. | Už sem sa zasnúbila | 3:25 | (1974) svatební z Jasenné | | |
| 11. | Podle mego okjynečka | 2:06 | (1974) goralská z Těšínska | | |
| 12. | Točené z Vizovska | 2:23 | (1974) předzpěvy před muzikou | | |
| 13. | Nad Lobodicama | 2:28 | (1976) milostná z Hané | | |
| 14. | Svatební písně z Valašské Bystřice | 5:56 | (1976) | | |
| 15. | Kulalo sě jabko | 2:05 | (1977) lašská | | |
| 16. | Cigáne, cigáne | 2:03 | (1978) žertovný popěvek z Jasenné | | |
| 17. | Písně z Vizovska | 4:48 | (1978) | | |
| 18. | Pěrym, pěrym, pěluški | 1:38 | (1979) | | |
| 19. | Tanec a chorál | 5:28 | (1980) parafráze valašských lidových nápěvů | | |
| 20. | Sviňák | 1:48 | (1980) valašský figurální tanec | | |
| 21. | Ve Stříteži voda beží | 2:48 | (1984) valašský valčík | | |
| 22. | A Velehrad, Velehrad | 3:47 | (1984) nápěvy z Popova | | |
| 23. | Pytal se mě jeden chlapec | 1:18 | (1986) slezská žertovná | | |
| 24. | Valachica | 5:56 | (1983) parafráze starých valašských nápěvů | | |
| 25. | V širém poli hruška stójí | 4:15 | (1987) milostná z Kelče | | |
| Seznam skladeb CD2: | 1. | Strigoňské nôty | 2:12 | motivy z Podpolaní | |
| 2. | Orpheus ad choreas | 2:15 | tanec z kodexu Orpheus | | |
| 3. | Aj, otevrené dvere | 3:53 | kostelní pěsnička z Hrubé Vrbky | | |
| 4. | Naríkala a plakala | 4:40 | zlomek lidového "Stabat Mater" z Velké n/V | | |
| 5. | Laštověnka lítá | 2:19 | milostná "alba" z Růžďky u Vsetína | | |
| 6. | Počkaj, postoj | 2:57 | svatební nápěv ze Vsacka | | |
| 7. | Za hory, horečky | 2:22 | milostná z Velkých Karlovic | | |
| 8. | Na kraj Ameriky | 2:49 | valašský valčík | | |
| 9. | Hore dědinú formani jedú | 3:15 | točená z Jasenné | | |
| 10. | Horňácké sedlácké | 2:20 | | ||
| 11. | Do skoku | 3:34 | písně k horňáckému tanci | | |
| 12. | Strážnický rybnikár | 13:45 | balada "Za Turka provdaná" z Horňácka | | |
| 13. | Páslo díva pávy | 2:00 | čardáš z Javorníka | | |
| 14. | Oj, včerajky byl sváteční děň | 2:55 | milostná z Opavska | | |
| 15. | Ej, sucha lipko, rozvijej še | 1:58 | milostná z Těšínska | | |
| 16. | Povulny | 2:48 | obřadní tanec z Těšínska | | |
| 17. | Gdě si sě tulal, černy barane | 1:48 | žertovná z Opavska | | |
| 18. | Našel sem jo pytliček | 1:33 | žertovná z Těšínska | | |
| 19. | Před susedovym zeleny ořech | 2:25 | světská koleda z Opavska | | |
| 20. | Gdeže léháš milá má? | 2:08 | mládenecká z Myjavy | | |
| 21. | Klarinetový čardáš | 1:44 | | ||
| 22. | Ej, totú, totú; Čardáš budzogan | 4:40 | dvě slovenské "společenské" | | |
| 23. | Hora din Ialomiţa | 1:33 | rumunský tanec | |
CD1:
Zpívají: Anna Kutějová (1), Vlasta Bláhová (2), Pavel Novák (3), Cecília Dychová (4), Zdeněk Kašpar (5,14), Jarmila Šuláková (7,10,21), Gejza Vagaj (8), Josef Laža (12,14,16,21,25), Pavel Jurkovič (13), Naďa Vahalíková (15), Marta Spirová (18), Dagmar Siudová (23) a sestry Anna, Marta, Ludmila a Marie Žabkovy (11).
Hrají: František Plocek - klarinet (6,10,22), Jiljí Dybal - violoncello (10), Jan Rokyta - cimbál (10,18), Anna Václavíková – hoboj (15), Jan Hališka – violoncello (17), Miroslav Večeřa – flétna (18), Milan Straka - zobcové flétny (24), Cimbálová muzika Vysoké školy báňské v Ostravě s primášem Zdeňkem Mrázem (1,2), Cimbálová muzika TECHNIK s primášem Zdeňkem Mrázem (3,4,6), Zdeňkem Kašparem (5), Josefem Giňou (8), Václavem Hlostou (13,20), Jiřím Crhou (15,17,18,19,24) a Miroslavem Hlostou (7,9,11,12,14,16,17,21,22,23,25)
CD2:
Zpívají: Dušan Holý (3), Eva Porubová (4), Jarmila Šuláková (5,7), Blažena Šuláková (7), Ludvík Vaculík (8), Josef Laža (9), Martin Zálešák (11), Luboš Holý (12), Dana Janíková (13), Lenka Halamová (15,17), Tomáš Lipka (18), Miroslav Hlosta (20), Karel Sháněl (22), sbor mužů z Horňácka pod vedením Dušana Holého (10), dětský sbor Permoník z Karviné (14), sbor dětí z ostravských škol (19) a sbor muziky TECHNIK (8)
Hrají: Milan Straka - zobcové flétny (2), Liselotte Rokytová - Panova flétna (6), Jan Rokyta ml. - zobcová flétna (6), cimbál (23), Igor Františák – klarinet (21), Miroslav Večeřa - příčná flétna (7,18), Jan Rokyta - cimbál (7), Šárka Čurdová - příčná flétna (4), Tomáš Filip - hoboj (4), Evald Bartusek - fagot (4), František Plocek – klarinet (12, 14), Jiljí Dybal – violoncello (12), Anna Václavíková – hoboj (17) a Cimbálová muzika Technik Ostrava s primáši Miroslavem Hlostou (1,8,9,11-13,15-19,22,23), Václavem Hlostou (2), Jiřím Crhou (1,4-6,12,14,18), Jiřím Machačem (1,3,20,21) a Martinem Hrbáčem (10)
Námět a produkce: Pavel Rokyta
Texty: Jan Rokyta
Přepis textů: Veronika Rokytová
Překlad: Jitka Kremplová
Výběr a sestava: Jan a Pavel Rokytovi, Igor Františák, Miroslav Hlosta a další členové muziky TECHNIK
Hudební úpravy: Jan Rokyta
Hudební režie: Zbyněk Přecechtěl, Josef Przebinda, Vladimír Studnička, Jiří Pekárek, Jiří Pospíšil, František Mixa
Zvuk: Ivo Roubal, Lubomír Výrek a Karel Šmiták
Úprava a revitalizace snímků (2007-2008):
Hudební režie: Jan a Pavel Rokytovi
Mistr zvuku: Ivo Roubal
Snímky byly natočeny v letech 1961-2005 ve studiu Českého rozhlasu v Ostravě.
Mastering: Stylton
Zpívají: Anna Kutějová (1), Vlasta Bláhová (2), Pavel Novák (3), Cecília Dychová (4), Zdeněk Kašpar (5,14), Jarmila Šuláková (7,10,21), Gejza Vagaj (8), Josef Laža (12,14,16,21,25), Pavel Jurkovič (13), Naďa Vahalíková (15), Marta Spirová (18), Dagmar Siudová (23) a sestry Anna, Marta, Ludmila a Marie Žabkovy (11).
Hrají: František Plocek - klarinet (6,10,22), Jiljí Dybal - violoncello (10), Jan Rokyta - cimbál (10,18), Anna Václavíková – hoboj (15), Jan Hališka – violoncello (17), Miroslav Večeřa – flétna (18), Milan Straka - zobcové flétny (24), Cimbálová muzika Vysoké školy báňské v Ostravě s primášem Zdeňkem Mrázem (1,2), Cimbálová muzika TECHNIK s primášem Zdeňkem Mrázem (3,4,6), Zdeňkem Kašparem (5), Josefem Giňou (8), Václavem Hlostou (13,20), Jiřím Crhou (15,17,18,19,24) a Miroslavem Hlostou (7,9,11,12,14,16,17,21,22,23,25)
CD2:
Zpívají: Dušan Holý (3), Eva Porubová (4), Jarmila Šuláková (5,7), Blažena Šuláková (7), Ludvík Vaculík (8), Josef Laža (9), Martin Zálešák (11), Luboš Holý (12), Dana Janíková (13), Lenka Halamová (15,17), Tomáš Lipka (18), Miroslav Hlosta (20), Karel Sháněl (22), sbor mužů z Horňácka pod vedením Dušana Holého (10), dětský sbor Permoník z Karviné (14), sbor dětí z ostravských škol (19) a sbor muziky TECHNIK (8)
Hrají: Milan Straka - zobcové flétny (2), Liselotte Rokytová - Panova flétna (6), Jan Rokyta ml. - zobcová flétna (6), cimbál (23), Igor Františák – klarinet (21), Miroslav Večeřa - příčná flétna (7,18), Jan Rokyta - cimbál (7), Šárka Čurdová - příčná flétna (4), Tomáš Filip - hoboj (4), Evald Bartusek - fagot (4), František Plocek – klarinet (12, 14), Jiljí Dybal – violoncello (12), Anna Václavíková – hoboj (17) a Cimbálová muzika Technik Ostrava s primáši Miroslavem Hlostou (1,8,9,11-13,15-19,22,23), Václavem Hlostou (2), Jiřím Crhou (1,4-6,12,14,18), Jiřím Machačem (1,3,20,21) a Martinem Hrbáčem (10)
Námět a produkce: Pavel Rokyta
Texty: Jan Rokyta
Přepis textů: Veronika Rokytová
Překlad: Jitka Kremplová
Výběr a sestava: Jan a Pavel Rokytovi, Igor Františák, Miroslav Hlosta a další členové muziky TECHNIK
Hudební úpravy: Jan Rokyta
Hudební režie: Zbyněk Přecechtěl, Josef Przebinda, Vladimír Studnička, Jiří Pekárek, Jiří Pospíšil, František Mixa
Zvuk: Ivo Roubal, Lubomír Výrek a Karel Šmiták
Úprava a revitalizace snímků (2007-2008):
Hudební režie: Jan a Pavel Rokytovi
Mistr zvuku: Ivo Roubal
Snímky byly natočeny v letech 1961-2005 ve studiu Českého rozhlasu v Ostravě.
Mastering: Stylton
Sleeve-note:
Cesty a návraty (Technik 50) - CD I
Na prvém disku můžeme sledovat život muziky Technik ryze chronologicky – od vzniku a prvých nahrávek až do poloviny osmdesátých let 20. století. Čas je tu jednak exhibitorem života cimbálovky, jednak měří naši práci dramaturgicky, interpretačně a také zvukotechnicky. V těchto letech se nám čas doslova vlekl, na všechno bylo dost času; dá se tu dobře vystopovat neustálý „mírný pokrok v mezích zákona˝, jak by řekl Jaroslav Hašek. Od začátečnictví ke zkušené a uvědomělé interpretaci…
1. Rostú, rostú, rostú (1961) – Anna Kutějová, roz. Rokytová (1893-1964) byla pro mladou cimbálovku Vysoké školy báňské v Ostravě inspirací a prvohybatelkou počátečních krůčků v muzikantském životě. Vynikající zpěvačka, tanečnice, vyšívačka krojů a výborná pamětnice už tenkrát rozlišovala: „.. šecky pěsničky sú pěkné, ale táto je naša!!“
Platí to i o tomto karpatském písňovém tvaru, který se v rodné Jasenné naučila od svých rodičů; nahrávka je dokladem prvého setkání s muzikou v Ostravě. Jenom jsme zírali…Díky tetičko!
2. Dyžs chtěla husy pást (1961) – Vlasta Bláhová, studentka z Děhylova u Ostravy byla prvou stálou zpěvačkou naší mladé muziky. I tuto pěsničku k valašské “točené“ nás naučila moje teta Anna Kutějová; snímek je z naší prvé gramodesky SUPRAPHON (1961).
3. Noc (1966) – romský lidový nápěv, půvabně otextovaný Vladimírem Čortem (1943), zazněl poprvé v cyklu veřejných nahrávek ostravského rozhlasu „Kytara versus cimbál“. Našimi hostujícími sólisty byli mimo jiné paní Hana Hegerová, Jiří Gondolán a další osobnosti pop – music své doby. Pavel Novák překonal svým zpěvem veškerá naše očekávání; jeho brilantní vysoká „béčka“ jsou vzrušující i po letech. Písničku – zejména její závěr - si tenkrát zpívali mladí lidé v celé republice. Ostatně - nahrávka obdržela cenu „Bílá vrána“ časopisu Mladý svět. Muzika už se jmenovala TECHNIK.
4. Andro páňi lampašis (1967) – na počátku byla romská uklizečka paní Cecília Dychová, která si zpívala při práci na chodbách jistého úřadu v Novém Jičíně. V pravý čas na pravém místě byla tenkrát redaktorka ostravského rozhlasu Věra Šejvlová a po jejím upozornění vznikl tento snímek. Je dokladem nadšeného poznávání harmonizačních specifik romské lidové muziky…
5. Ptáčku jařabatý (1967) - prvé studiové setkání muziky TECHNIK se Zdeňkem Kašparem z Jasénky; nejenom, že si s námi zazpíval, při natáčení vedl kapelu jako primáš. Naše nadšení ze spolupráce s obdivovanou osobností vedlo až k doslova „pelášivému“ tempu známé valašské pěsničky. Zdeněk měl co dělat, aby to pěvecky „stihl”. Doufali jsme, že přijdou další setkání – a chválabohu, stalo se…
6. Tanec z Ribatejo (1968) – z každé navštívené země přivezl TECHNIK místní lidovou písničku, či tanec. Někdy jsme dokonce nacvičili cizí folklorní projevy už doma před odjezdem. Kolový tanec z provincie Ribatejo ve středním Portugalsku jsme poznali na festivalu ve městě Santarém. Síla a půvab této muziky je v její jednoduchosti…
7. Ratibořské hatě (1969) – rozhlasová premiéra Mirka Hlosty v roli primáše muziky TECHNIK; stal se jím – chtě něchtě – po emigraci svého předchůdce Zdeňka Mráze. Neměl to snadné; navíc byla hned v prvé natáčecí frekvenci naší sólistkou mladistvá čtyřicátnice Jarka Šuláková. V písničce ke dvoudobému párovému točivému tanci „valaská“ ze Vsacka se primáš i zpěvačka cítili už od počátku jako doma…
8. Lačhes mange (1972) – našimi vzácnými hosty jsou tu zpěvák Gejza Vagaj a primáš a kamarád Josef Giňa starší. Známý romský čardáš nás tenkrát natáčelo snad deset, či jedenáct a všichni zabírali opravdu naplno. Zpěv, muzika i skvělé Giňovy cifry plynou samozřejmě a s odpichem. Další krok v poznávání zákonitostí romské muziky…
9. Hudecké z Popova (1973) – tímto snímkem vstupujeme do éry stereosnímání. Hru hudců z Popova nad Vlárou zaznamenal sběratel Hynek Bím; mimo to mu řadu písní zazpíval primáš muziky Jiří Košelka. Tady je několik z nich v instrumentální podobě; primáš Mirek Hlosta se právě zde cítí jako ryba ve vodě a vede své kvarteto srdnatě a s invencí…
10. Už sem sa zasnúbila (1974) – při svatebním „odprosu“ zpívával jménem nevěsty starý svat. Pěsnička se vzácným nápěvem v aiolské tónové řadě zní na snímku v podání Jarmily Šulákové za doprovodu klarinetu, violoncella a cimbálu. Staří Jaseňané si na pěsničku dodnes vzpomínají – ke svatbě neodlučně patřila…
11. Podle mego okjynečka (1974) – redakční kolega a přítel PhDr.Jaromír Gelnar, CSc., seznámil naši muziku s projevy hudebního folkloru Těšínského Slezska. V regionu se výborně vyznal, navíc jej k němu vázaly i hluboké citové vztahy. Sestry Anna, Marta, Ludmila a Marie Žabkovy z Návsí u Jablunkova byly našimi častými pěveckými partnerkami. Jejich hlasově jasný, rovný, úderný a stylově čistý projev se nám velice zamlouval; na goralskou notu jsme si zahráli s chutí…
12. Točené z Vizovska (1974) – Josef Laža z Léskovca u Vsetína se stal celoživotním pěveckým souputníkem kapely TECHNIK už v polovině šedesátých let 20.století. Předzpěvy k tanci „točená“ jsou mu samozřejmostí i radostí v jednom. Jeho valašský dialekt je dokonalý a stal se vedle verbálního poslání také výrazným hudebním prvkem Jožkova projevu.Tak to má být a je u špičkových folklorních zpěváků. Úvodní pěsnička se v Jasenné traduje už po řadu generací; patří k místním klenotům…
13. Nad Lobodicama (1976) – zpívá můj dlouholetý kolega v komorním souboru Pražských madrigalistů, rodák ze Starého Poddvorova na Slovácku Pavel Jurkovič - muzikant, básník, filosof, kamarád. „Moravské muzikanty si vybírám podle šířky lícních kostí“ pravil mi prof. Miroslav Venhoda, který Pražské madrigalisty založil a po celý život vedl. Jak je pravda tak; Jurkovič má lícní kosti pořádně široké a srdce také ! S naší muzikou nazpíval Pavel kolekci hanáckých písní z Prostějovska ze sbírky Dr. Jana Poláčka. Tato je myslím z nejpovedenějších…
14. Svatební písně z Valašské Bystřice (1976) – na počátku byly archivní zvukové záznamy zpěvu a hry bratří Jana a Josefa Zezulkových z poloviny padesátých let minulého století. Jsou pro mne dramaturgickým – a do jisté míry i interpretačním – zjevením ryzího valašského muzikantství. Pásmo svatebních popěvků je těmito „zezulkovskými“ projevy inspirováno. Zdeněk Kašpar a Josef Laža jsou tu podle mne interprety prostě ideálními…
15. Kulalo sě jabko (1977) – sběratel František Sušil má ve své sbírce název „Voda nevrátivá”; písnička patří ke slavné kolekci Sušilových zápisů z okolí Příbora, která čítá na devadesát(!) titulů. V nadnášivém rytmu lašského „starodávného“ zpívá Naďa Vahalíková notou svého rodného kraje…
16. Cigáne, cigáne (1978) – žertovný taneční popěvek zpívávali ženáči spolu s mládenci svatební družiny. Rozhlasová technika umožnila, aby Jožka Laža zazněl vícehlase – tak, jak jsem to na svatbách slýchal i já sám. A už víme v této době také trochu víc o úpravách lidových písní i o jejich interpretaci, myslím…
17. Písně z Vizovska (1978) – letopočet v závorce je pouze datem vzniku nahrávky; toto pásmo provází naši muziku prakticky od jejího vzniku. Je poklonou mému rodnému kraji. Poprvé zaznělo na soutěžích cimbálových muzik kolem roku 1960. Úvodní violoncellové sólo patřilo a patří zakládajícímu členovi muziky Janu Hališkovi a získalo si až neuvěřitelnou oblibu u řady našich folklorních kamarádů. Je také dokladem toho, jak může harmonie pomoci nápěvu a zušlechtit jej. Tato muzika je výrazným hudebním milníkem na naší cestě.
18. Pěrym, pěrym, pěluški (1979) – nejprve tedy: pěluški = plenky. Hudbu i text vytvořil Otto Žabka (1920), otec zmíněných (u č.11) sester Žabkových. Křehce a lyricky zpívá Marta Spirová, tehdy snad desetiletá. Komorní skupinku muziky TECHNIK vede primáš Jura Crha. Hudební prostor je folklorně nadregionální, stylizovaný…
19. Tanec a chorál (1980) – v parafrázích se tu představují pěsničky „Jede syneček, švarný holeček“ z Velkých Karlovic a valašská mariánská „Ze všech nejkrásnější já milú mám“. V kontrastu je tu hybnost a čipernost třídobého tance „valaský“ a širokost a klenutost religiosního nápěvu. Sólista Jiří Crha přináší vedle kultivovaného tónu také pregnantnost tanečního rytmu; navíc i krásný zvuk svých houslí…
20. Sviňák (1980) – „Já su cérka panská, já miluju Francka“ – zpívá se u nás v Jasenné na tento nápěv. Drobné rytmické figurace v houslích, klarinetu i cimbálu mají za úkol kapelu tanečně „postrkovat“ a obohacovat rytmický dialog basy a kontrů.
21. Ve Stříteži voda běží (1984) – společné dvojhlasé zpívání Jarmily Šulákové a Jožky Laži obdivujeme všichni už od šedesátých let minulého století, kdy tvořili pěvecké duo vsetínské muziky Kyčera. Řada pěsniček v jejich společném podání je známá už z předchozích zvukových nosičů; šikovný severovalašský valčík má tady svou premiéru…
22. A Velehrad, Velehrad (1984) – další zamyšlení nad zápisy Hynka Bíma ve valašském Popově (i tuto pěsničku zpíval Jiří Košelka, primáš místních hudců, písmák a lidový filosof). Instrumentální podoba pěsničky dává vyniknout klenbě nápěvu, který nese zřetelné slovenské vlivy; solitérní je v názvu i zmiňovaný Velehrad - ve valašských pěsničkách prakticky necitovaný.
23. Pytal se mě jeden chlapec (1986) – slezská podoba obecné písničky o umění a neumění upéci chleba. Dagmar Siudová je jednou z řady šikovných dětských zpěváčků, s nimiž měla naše muzika čest a radost muzicírovat. I tady – jako u figurálního tance „Sviňák“ (č.20) – podporují rytmickou fakturu quasibarokní houslové vlnky…
24. Valachica (1983) – „Pacholkové na hory“ - naše zřejmě nejstarší zbojnická píseň ze sborníku Jiřího E. Košetického Quodlibeticus ze 17.století, „Šel bych já domů“ z jihovalašského Ubla a část svatebního tance „Kotek“ z Valašskomeziříčska. Tyto tři nápěvy tvoří kostru instrumentální parafráze, každý z nich můžeme označit za „valachicum“. Milý muzikantský host, jistou dobu i člen muziky TECHNIK, Milan Straka, je kumštýř vskutku náramný a ovládá skvěle všechny zobcové flétny – hlubokou tenorovou počínaje, pisklavou diskantovou konče. Hudební prostor vytváří aleatorická komposiční technika, ozvláštnění přináší i zvuk tympánu…
25. V širém poli hruška stójí (1987) – pramenem je tu Guberniální sbírka (1819); pěsnička je z Kelče u Valašského Meziříčí. Opěrným sloupem a svorníkem všeho dění je tu zpěvák nad zpěváky Jožka Laža. Je to bezesporu jeden z jeho nejlepších pěveckých výkonů; navíc je tu drápek úsměvně erotický – s erotikou přímočarou, ale nepokoutní, beze známek lascivity. Pěsničku bych mohl označit za pěknou tečku za prvým diskem, ba možná i za pěkný vykřičník!
Cesty a návraty (Technik 50) - CD II
Na druhém CD najdeme snímky řazené dle regionální povahy a snímky neobvyklé dramaturgicky. Úvodní a závěrečný snímek jsou muzikantskými výlety na Podpolaní (1) a do Rumunska (23). Poté se nám nabízí pohled do světa písně religiosní (2-4). Pětkrát se dotkneme písňové poetiky Moravského Valašska (5-9), čtyřikrát pobudeme na Horňácku (10-13); Těšínské a Opavské Slezsko representuje dalších šest snímků (14-19). A konečně – muzika západního a jižního Slovenska (20-22) se svými specifiky v původu i interpretaci. Na tomto disku platí jediné – udělat radost sami sobě a náročnějším posluchačům – tedy Vám ...
1. Strigoňské nôty – doklad našeho rostoucího zájmu o muziku středoslovenského Podpolaní; vysoká úroveň cifrování, přitažlivé harmonizační postupy, ale také osobní kontakty s Jánem Hrončekem - predníkem z Hriňové a dalšími lidovými muzikanty regionu. Magnetem pro nás všechny bylo jejich nasazení a odpich, řemeslo i srdce. To všechno tato muzika chce a potřebuje…
2. Orpheus ad choreas – jeden z tanců z kodexu „Orpheus” (1698). Velehradský kanovník Kristián B. Hirschmentzel tu shromáždil hudební zápisy zámeckého i lidového charakteru. V komorním obsazení dominují Milan Straka – zobcová flétna a Václav Hlosta – housle. Posloucháme něžnou taneční meditaci s moravským nápěvným přídechem…
3. Aj, otevrené dvere – naučil nás Dušan Holý, který zná pěsničku z dětských let v rodné Hrubé Vrbce. Starosvětský nápěv váhá na svém 6.stupni mezi dorickou a aiolskou řadou; muzika TECHNIK se tu představuje jako komorně i orchestrálně znějící barokní smyčcová kapela. Dušanův zpěv netřeba komentovat – přenáší nás do dávné historie horňáckého protestanství…
4. Naríkala a plakala – velikonoční píseň z Velké nad Veličkou patří do velké rodiny lidových ohlasů na religiosní tvar „Stabat mater”. Na písničku mne upozornil prof. Miroslav Venhoda, kterého nadchl čtrnáctislokový(!) text, zejména slova „…ach, visíš vysoko, mé srdce, mé oko” v prvé sloce. Naše zpracování má čtyři sloky, je barokisované, přitom se ovšem snaží zachovat a podtrhnout i folklorní elementy písně; barevně zdobí flétna, hoboj a fagot…
5. Laštověnka lítá – další nahlédnutí do Guberniální sbírky (1819), tentokrát jde o zápis z valašské Růžďky. Písnička patří do okruhu tzv. „svítáníček” a její kořeny jdou hluboko do historie až ke zcela prvým sbírkovým pramenům. Nápěv nese zřetelné rysy valašské kultury – jednoduchou dvojdílnou melodií s výraznou lydičností. Není tu třeba nijak velké kapely – Jarmila Šuláková tu zřetelně kraluje ve zpěvu i v atmosféře nahrávky…
6. Počkaj, postoj – instrumentální podoba pěsničky, zpívávané při „vozéní peřin”, když se nevěsta stěhovala do nového domova. Tesknou lyričnost situace tu vytváří zejména barva Panovy flétny, která přednáší „cantus firmus” nad veškerým nástrojovým pletivem vedlejších hlasů i harmonicko-rytmického doprovodu. Sólistka Liselotte Rokytová se do nálady nápěvu trefila přesně, s kumštem a citem…
7. Za hory, horečky – ve známé pěsničce z Velkých Karlovic patří ten horní, silnější hlas Blaženě Šulákové, v době natáčení šestaosmdesátileté(!). Sekunduje jí dcera Jarmila; jejich společný dvojhlas, po léta sezpívávaný doma v rodině, zní intonačně, dynamicky i stylově přirozeně. Na příčnou flétnu si písničku „užívá” vynikající muzikant Mirek Večeřa, dnes už sólista kapel nebeských…
8. Na kraj Ameriky – vystěhovalecko-vlastenecký valčík se velmi líbil Ludvíku Vaculíkovi; snímek tehdy tedy vznikl na jeho přání. Písnička patří k obecně rozšířeným po celé východní Moravě. O emigrantských dilematech dokáže pojednat lehčí notou…
9. Hore dědinú formani jedú – opět návrat do mé rodné Jasenné; tam se naše pěsnička už po generace zpívávala před muzikou k tanci „točená”. Díky Jožkovi Lažovi, který ji zpívá suverénně, chlapsky (neb je hlasu „čistého, jasného, vysokého a silného” – abych parafrázoval Františka Bartoše) a tanečně, patří snímek k těm nejvýraznějším v jeho i našem folklorním životě…
10. Sedlácké z Horňácka – v rámci Všesokolského sletu v Praze 2006 se uskutečnil i program folklorních souborů. Tam jistě nemohli scházet Horňáci se svým erbovním tancem „sedlácká“. Dušan Holý vybral a sestavil dobrý mužský sbor, k naší muzice se postavil Martin Hrbáč, coby primášský host. Hraju si ten snímek rád zejména kvůli výškovým pěveckým výletům Martina Zálešáka. Vzlétá až k vysokému dvoučárkovanému „céčku”, a je to radost poslouchat; alespoň to, když už sami tak vysoko pěvecky „nevyskočíme”…
11. Do skoku – a je tu zpěvák Martin Zálešák (1941) po druhé, a po druhé jej chválím za zpěvácké mistrovství. Písně k tomuto horňáckému tanci vybral a sestavil opět Dušan Holý. V ostravském studiu si pak naše muzika doslova „užívala” zpěvákovo umění pohybovat se v těch nejvyšších tenorových polohách, neúnavně tam setrvávat a vítězně pásmo zakončit. Poklona Martinovi je tu na místě…
12. Strážnický rybnikár – patří do rodiny balad „ Za Turka provdaná” a na východní Moravě známe řadu variant. Zpěvák Luboš Holý se tu představuje na neobvykle rozsáhlé časové ploše – ostatně, naše balada je nejdelším rozhlasovým snímkem v historii muziky TECHNIK i v ostravské rozhlasové folklorní fonotéce (!). V příběhu kruté a přitom nevědomé křivdy se náš zpěvák pohybuje od dolní hranice svého rozsahu až po tu horní. Muzika je místy stylizovaná s použitím prostředků moderních komposičních technik. Jeden z výrazných muzikantských milníků na našich cestách…
13. Páslo dívča pávy – zápis písně pochází z Javorníka na Horňácku, ale celkový ráz nápěvu ukazuje na Slovensko do rodiny tanečních čardášů. Dana Janíková, dlouholetá zpěvačka muziky Kunovjan z Kunovic, natočila s naší muzikou a pěveckou partnerkou Jarmilou Šulákovou CD „ Ej, ženy, ženy..” (1996) a náš snímek je právě odsud. Novouherský charakter zpracování dotváří čardášová mezihra, jak ji moje generace slýchala od slavných primášů. Hrával ji např. Sándor Lakatos, či Sándor Járóka starší…
14. Oj, včerajky byl svatečni děň – dívčí tesknice z Hlučínska zpopulárněla v celé republice zejména díky dětským sborovým interpretacím (např. sbory, které vedl národní umělec František Lýsek). V tomto duchu je koncipován i náš snímek. Upozorním na vynikající tón a kantilénu klarinetisty Františka Plocka; dětský sbor Permoník i muzika TECHNIK jsou mu dobrými partnery…
15. Ej, sucha lipko, rozvijej še – zpěvačka Lenka Halamová pochází z Těrlicka u Havířova, narodila se v muzikantské rodině a většinu svého pěveckého života se věnovala interpretaci folkových písní. Barevný a po celém rozsahu vyrovnaný hlasový rejstřík, pěvecká inteligence i znalost dialektu – to vše zdobí její zpívání lidových písní z rodného Těšínska…
16. Povulny – nápěvy a klavírní doprovod zkomponoval Jaromír Gelnar v duchu tradičního obřadního tance „Bioły” z Těšínska. Má instrumentace se snaží zachovat vše, co je v klavírní předloze - barevně zvýraznit něžnou lyričnost melodií, i pevnou a přitom neokázalou rytmiku polonézového doprovodu. Ani snad nemusím dodávat, že jde o tanec ženský…
17. Gdě si se tulal, černý barane – žertovný popěvek z Opavska je mladšího původu, o čemž svědčí i rytmus svižného valčíku. Lence Halamové i tato písnička pěkně „sedí” do hlasu, a to jak v kantiléně, tak i ve zvukomalebných slabikách. Do úpravy organicky zapadají i čiperné chromatické postupy v klarinetu a hoboji, právě ony dokreslují úsměv naší písničky…
18. Našel sem jo pytliček – sedmiletý Tomáš Lipka zpívá známý slezský popěvek srdnatě, bez ostychu či trémy. Písnička přitom není nijak lehká a její tonalita vyžaduje opravdu šikovného zpěváka.To se stalo, a žertovný obrázek ryze dětského myšlení byl na světě. Na své si přišli i muzikanti, zejména flétnista Mirek Večeřa…
19. Před susedovym zeleny ořech – písnička z Kravař u Opavy je v Sušilově sbírce v oddílu „Koledy milostné”. Vybrané děti z ostravských škol vytvořily sboreček, hodný pozornosti – jak pěvecky, tak i výrazově. Sólisty jsou Jitka Gelnarová, Jan Kudela a Lenka Orlíčková. Nahlédnutí do Vánoc na Opavsku…
20. Gdeže léháš, milá má? – slyšel jsem v polovině padesátých let minulého století zpívat a hrát Samuela Dudíka(1880-1967). Popěvek se mi vybavil znovu před pěti lety, když jsem hledal písničku pro našeho zpívajícího primáše Mirka Hlostu. Trefili jsme se jak do rozsahu, tak i do charakteru hlasu a písnička má myslím předpoklady stát se jedním z folklorních „hitů”. Snímek je také vzpomínkou na našeho legendárního Samka…
21. Klarinetový čardáš – na počátku byl Béla Farkaš, klarinetista rodinné kapely Farkašovců, vedené bratrem Eugenem. Všechny podoby tohoto variačního tvaru jsou více méně odvozeny od té prvotní – Bélovy. Sólo na naší nahrávce hraje Igor Františák, klarinetista nadaný, vzdělaný a muzikální. Stejně jako v oboru artificiální hudby je i zde suverénní a přesvědčivý. Muzikanti to nemají jednoduché, už úvodní akord je As dur(!). Dnes už to vlastně ani nepovažujeme za velkou překážku; to je pokrok, o němž jsme kdysi pouze snili…
22. Ej, totú, totú; Čardáš budzogan – v té době třiaosmdesátiletý Karel Sháněl (1908-2000) jakoby si písničkami připomínal dávno minulá bohatýrská léta. Oba písňové tvary časem zespolečenštěly, a dostaly se do repertoáru řady intelektuálních spolků a sdružení na Slovensku i u nás. Vzpomínaný Giuseppe Garibaldi (1807–1882), bojovník za italské národní uvědomění, pomáhá situovat vznik písničky do druhé poloviny 19.století. Budzogan (z tureckého buzdogan) = původně sečná zbraň pro boj zblízka.
23. Hora din Ialomiţa – tanec „hora” z vesnice Ialomiţa – je inspirován hrou geniálního cimbalisty Toni Iordacheho. Sólista Jan Rokyta mladší poznal tuto hudbu v emigrantském prostředí rumunských muzikantů v Holandsku (které ostatně navštěvoval i Toni Iordache sám). Muzika brilantní technicky, přesvědčivá muzikalitou a hraná s nasazením a odpichem, uzavírá celý projekt „Cesty a návraty” ostravské muziky TECHNIK.
Právem……
Cesty a návraty (Technik 50) - CD I
Na prvém disku můžeme sledovat život muziky Technik ryze chronologicky – od vzniku a prvých nahrávek až do poloviny osmdesátých let 20. století. Čas je tu jednak exhibitorem života cimbálovky, jednak měří naši práci dramaturgicky, interpretačně a také zvukotechnicky. V těchto letech se nám čas doslova vlekl, na všechno bylo dost času; dá se tu dobře vystopovat neustálý „mírný pokrok v mezích zákona˝, jak by řekl Jaroslav Hašek. Od začátečnictví ke zkušené a uvědomělé interpretaci…
1. Rostú, rostú, rostú (1961) – Anna Kutějová, roz. Rokytová (1893-1964) byla pro mladou cimbálovku Vysoké školy báňské v Ostravě inspirací a prvohybatelkou počátečních krůčků v muzikantském životě. Vynikající zpěvačka, tanečnice, vyšívačka krojů a výborná pamětnice už tenkrát rozlišovala: „.. šecky pěsničky sú pěkné, ale táto je naša!!“
Platí to i o tomto karpatském písňovém tvaru, který se v rodné Jasenné naučila od svých rodičů; nahrávka je dokladem prvého setkání s muzikou v Ostravě. Jenom jsme zírali…Díky tetičko!
2. Dyžs chtěla husy pást (1961) – Vlasta Bláhová, studentka z Děhylova u Ostravy byla prvou stálou zpěvačkou naší mladé muziky. I tuto pěsničku k valašské “točené“ nás naučila moje teta Anna Kutějová; snímek je z naší prvé gramodesky SUPRAPHON (1961).
3. Noc (1966) – romský lidový nápěv, půvabně otextovaný Vladimírem Čortem (1943), zazněl poprvé v cyklu veřejných nahrávek ostravského rozhlasu „Kytara versus cimbál“. Našimi hostujícími sólisty byli mimo jiné paní Hana Hegerová, Jiří Gondolán a další osobnosti pop – music své doby. Pavel Novák překonal svým zpěvem veškerá naše očekávání; jeho brilantní vysoká „béčka“ jsou vzrušující i po letech. Písničku – zejména její závěr - si tenkrát zpívali mladí lidé v celé republice. Ostatně - nahrávka obdržela cenu „Bílá vrána“ časopisu Mladý svět. Muzika už se jmenovala TECHNIK.
4. Andro páňi lampašis (1967) – na počátku byla romská uklizečka paní Cecília Dychová, která si zpívala při práci na chodbách jistého úřadu v Novém Jičíně. V pravý čas na pravém místě byla tenkrát redaktorka ostravského rozhlasu Věra Šejvlová a po jejím upozornění vznikl tento snímek. Je dokladem nadšeného poznávání harmonizačních specifik romské lidové muziky…
5. Ptáčku jařabatý (1967) - prvé studiové setkání muziky TECHNIK se Zdeňkem Kašparem z Jasénky; nejenom, že si s námi zazpíval, při natáčení vedl kapelu jako primáš. Naše nadšení ze spolupráce s obdivovanou osobností vedlo až k doslova „pelášivému“ tempu známé valašské pěsničky. Zdeněk měl co dělat, aby to pěvecky „stihl”. Doufali jsme, že přijdou další setkání – a chválabohu, stalo se…
6. Tanec z Ribatejo (1968) – z každé navštívené země přivezl TECHNIK místní lidovou písničku, či tanec. Někdy jsme dokonce nacvičili cizí folklorní projevy už doma před odjezdem. Kolový tanec z provincie Ribatejo ve středním Portugalsku jsme poznali na festivalu ve městě Santarém. Síla a půvab této muziky je v její jednoduchosti…
7. Ratibořské hatě (1969) – rozhlasová premiéra Mirka Hlosty v roli primáše muziky TECHNIK; stal se jím – chtě něchtě – po emigraci svého předchůdce Zdeňka Mráze. Neměl to snadné; navíc byla hned v prvé natáčecí frekvenci naší sólistkou mladistvá čtyřicátnice Jarka Šuláková. V písničce ke dvoudobému párovému točivému tanci „valaská“ ze Vsacka se primáš i zpěvačka cítili už od počátku jako doma…
8. Lačhes mange (1972) – našimi vzácnými hosty jsou tu zpěvák Gejza Vagaj a primáš a kamarád Josef Giňa starší. Známý romský čardáš nás tenkrát natáčelo snad deset, či jedenáct a všichni zabírali opravdu naplno. Zpěv, muzika i skvělé Giňovy cifry plynou samozřejmě a s odpichem. Další krok v poznávání zákonitostí romské muziky…
9. Hudecké z Popova (1973) – tímto snímkem vstupujeme do éry stereosnímání. Hru hudců z Popova nad Vlárou zaznamenal sběratel Hynek Bím; mimo to mu řadu písní zazpíval primáš muziky Jiří Košelka. Tady je několik z nich v instrumentální podobě; primáš Mirek Hlosta se právě zde cítí jako ryba ve vodě a vede své kvarteto srdnatě a s invencí…
10. Už sem sa zasnúbila (1974) – při svatebním „odprosu“ zpívával jménem nevěsty starý svat. Pěsnička se vzácným nápěvem v aiolské tónové řadě zní na snímku v podání Jarmily Šulákové za doprovodu klarinetu, violoncella a cimbálu. Staří Jaseňané si na pěsničku dodnes vzpomínají – ke svatbě neodlučně patřila…
11. Podle mego okjynečka (1974) – redakční kolega a přítel PhDr.Jaromír Gelnar, CSc., seznámil naši muziku s projevy hudebního folkloru Těšínského Slezska. V regionu se výborně vyznal, navíc jej k němu vázaly i hluboké citové vztahy. Sestry Anna, Marta, Ludmila a Marie Žabkovy z Návsí u Jablunkova byly našimi častými pěveckými partnerkami. Jejich hlasově jasný, rovný, úderný a stylově čistý projev se nám velice zamlouval; na goralskou notu jsme si zahráli s chutí…
12. Točené z Vizovska (1974) – Josef Laža z Léskovca u Vsetína se stal celoživotním pěveckým souputníkem kapely TECHNIK už v polovině šedesátých let 20.století. Předzpěvy k tanci „točená“ jsou mu samozřejmostí i radostí v jednom. Jeho valašský dialekt je dokonalý a stal se vedle verbálního poslání také výrazným hudebním prvkem Jožkova projevu.Tak to má být a je u špičkových folklorních zpěváků. Úvodní pěsnička se v Jasenné traduje už po řadu generací; patří k místním klenotům…
13. Nad Lobodicama (1976) – zpívá můj dlouholetý kolega v komorním souboru Pražských madrigalistů, rodák ze Starého Poddvorova na Slovácku Pavel Jurkovič - muzikant, básník, filosof, kamarád. „Moravské muzikanty si vybírám podle šířky lícních kostí“ pravil mi prof. Miroslav Venhoda, který Pražské madrigalisty založil a po celý život vedl. Jak je pravda tak; Jurkovič má lícní kosti pořádně široké a srdce také ! S naší muzikou nazpíval Pavel kolekci hanáckých písní z Prostějovska ze sbírky Dr. Jana Poláčka. Tato je myslím z nejpovedenějších…
14. Svatební písně z Valašské Bystřice (1976) – na počátku byly archivní zvukové záznamy zpěvu a hry bratří Jana a Josefa Zezulkových z poloviny padesátých let minulého století. Jsou pro mne dramaturgickým – a do jisté míry i interpretačním – zjevením ryzího valašského muzikantství. Pásmo svatebních popěvků je těmito „zezulkovskými“ projevy inspirováno. Zdeněk Kašpar a Josef Laža jsou tu podle mne interprety prostě ideálními…
15. Kulalo sě jabko (1977) – sběratel František Sušil má ve své sbírce název „Voda nevrátivá”; písnička patří ke slavné kolekci Sušilových zápisů z okolí Příbora, která čítá na devadesát(!) titulů. V nadnášivém rytmu lašského „starodávného“ zpívá Naďa Vahalíková notou svého rodného kraje…
16. Cigáne, cigáne (1978) – žertovný taneční popěvek zpívávali ženáči spolu s mládenci svatební družiny. Rozhlasová technika umožnila, aby Jožka Laža zazněl vícehlase – tak, jak jsem to na svatbách slýchal i já sám. A už víme v této době také trochu víc o úpravách lidových písní i o jejich interpretaci, myslím…
17. Písně z Vizovska (1978) – letopočet v závorce je pouze datem vzniku nahrávky; toto pásmo provází naši muziku prakticky od jejího vzniku. Je poklonou mému rodnému kraji. Poprvé zaznělo na soutěžích cimbálových muzik kolem roku 1960. Úvodní violoncellové sólo patřilo a patří zakládajícímu členovi muziky Janu Hališkovi a získalo si až neuvěřitelnou oblibu u řady našich folklorních kamarádů. Je také dokladem toho, jak může harmonie pomoci nápěvu a zušlechtit jej. Tato muzika je výrazným hudebním milníkem na naší cestě.
18. Pěrym, pěrym, pěluški (1979) – nejprve tedy: pěluški = plenky. Hudbu i text vytvořil Otto Žabka (1920), otec zmíněných (u č.11) sester Žabkových. Křehce a lyricky zpívá Marta Spirová, tehdy snad desetiletá. Komorní skupinku muziky TECHNIK vede primáš Jura Crha. Hudební prostor je folklorně nadregionální, stylizovaný…
19. Tanec a chorál (1980) – v parafrázích se tu představují pěsničky „Jede syneček, švarný holeček“ z Velkých Karlovic a valašská mariánská „Ze všech nejkrásnější já milú mám“. V kontrastu je tu hybnost a čipernost třídobého tance „valaský“ a širokost a klenutost religiosního nápěvu. Sólista Jiří Crha přináší vedle kultivovaného tónu také pregnantnost tanečního rytmu; navíc i krásný zvuk svých houslí…
20. Sviňák (1980) – „Já su cérka panská, já miluju Francka“ – zpívá se u nás v Jasenné na tento nápěv. Drobné rytmické figurace v houslích, klarinetu i cimbálu mají za úkol kapelu tanečně „postrkovat“ a obohacovat rytmický dialog basy a kontrů.
21. Ve Stříteži voda běží (1984) – společné dvojhlasé zpívání Jarmily Šulákové a Jožky Laži obdivujeme všichni už od šedesátých let minulého století, kdy tvořili pěvecké duo vsetínské muziky Kyčera. Řada pěsniček v jejich společném podání je známá už z předchozích zvukových nosičů; šikovný severovalašský valčík má tady svou premiéru…
22. A Velehrad, Velehrad (1984) – další zamyšlení nad zápisy Hynka Bíma ve valašském Popově (i tuto pěsničku zpíval Jiří Košelka, primáš místních hudců, písmák a lidový filosof). Instrumentální podoba pěsničky dává vyniknout klenbě nápěvu, který nese zřetelné slovenské vlivy; solitérní je v názvu i zmiňovaný Velehrad - ve valašských pěsničkách prakticky necitovaný.
23. Pytal se mě jeden chlapec (1986) – slezská podoba obecné písničky o umění a neumění upéci chleba. Dagmar Siudová je jednou z řady šikovných dětských zpěváčků, s nimiž měla naše muzika čest a radost muzicírovat. I tady – jako u figurálního tance „Sviňák“ (č.20) – podporují rytmickou fakturu quasibarokní houslové vlnky…
24. Valachica (1983) – „Pacholkové na hory“ - naše zřejmě nejstarší zbojnická píseň ze sborníku Jiřího E. Košetického Quodlibeticus ze 17.století, „Šel bych já domů“ z jihovalašského Ubla a část svatebního tance „Kotek“ z Valašskomeziříčska. Tyto tři nápěvy tvoří kostru instrumentální parafráze, každý z nich můžeme označit za „valachicum“. Milý muzikantský host, jistou dobu i člen muziky TECHNIK, Milan Straka, je kumštýř vskutku náramný a ovládá skvěle všechny zobcové flétny – hlubokou tenorovou počínaje, pisklavou diskantovou konče. Hudební prostor vytváří aleatorická komposiční technika, ozvláštnění přináší i zvuk tympánu…
25. V širém poli hruška stójí (1987) – pramenem je tu Guberniální sbírka (1819); pěsnička je z Kelče u Valašského Meziříčí. Opěrným sloupem a svorníkem všeho dění je tu zpěvák nad zpěváky Jožka Laža. Je to bezesporu jeden z jeho nejlepších pěveckých výkonů; navíc je tu drápek úsměvně erotický – s erotikou přímočarou, ale nepokoutní, beze známek lascivity. Pěsničku bych mohl označit za pěknou tečku za prvým diskem, ba možná i za pěkný vykřičník!
Cesty a návraty (Technik 50) - CD II
Na druhém CD najdeme snímky řazené dle regionální povahy a snímky neobvyklé dramaturgicky. Úvodní a závěrečný snímek jsou muzikantskými výlety na Podpolaní (1) a do Rumunska (23). Poté se nám nabízí pohled do světa písně religiosní (2-4). Pětkrát se dotkneme písňové poetiky Moravského Valašska (5-9), čtyřikrát pobudeme na Horňácku (10-13); Těšínské a Opavské Slezsko representuje dalších šest snímků (14-19). A konečně – muzika západního a jižního Slovenska (20-22) se svými specifiky v původu i interpretaci. Na tomto disku platí jediné – udělat radost sami sobě a náročnějším posluchačům – tedy Vám ...
1. Strigoňské nôty – doklad našeho rostoucího zájmu o muziku středoslovenského Podpolaní; vysoká úroveň cifrování, přitažlivé harmonizační postupy, ale také osobní kontakty s Jánem Hrončekem - predníkem z Hriňové a dalšími lidovými muzikanty regionu. Magnetem pro nás všechny bylo jejich nasazení a odpich, řemeslo i srdce. To všechno tato muzika chce a potřebuje…
2. Orpheus ad choreas – jeden z tanců z kodexu „Orpheus” (1698). Velehradský kanovník Kristián B. Hirschmentzel tu shromáždil hudební zápisy zámeckého i lidového charakteru. V komorním obsazení dominují Milan Straka – zobcová flétna a Václav Hlosta – housle. Posloucháme něžnou taneční meditaci s moravským nápěvným přídechem…
3. Aj, otevrené dvere – naučil nás Dušan Holý, který zná pěsničku z dětských let v rodné Hrubé Vrbce. Starosvětský nápěv váhá na svém 6.stupni mezi dorickou a aiolskou řadou; muzika TECHNIK se tu představuje jako komorně i orchestrálně znějící barokní smyčcová kapela. Dušanův zpěv netřeba komentovat – přenáší nás do dávné historie horňáckého protestanství…
4. Naríkala a plakala – velikonoční píseň z Velké nad Veličkou patří do velké rodiny lidových ohlasů na religiosní tvar „Stabat mater”. Na písničku mne upozornil prof. Miroslav Venhoda, kterého nadchl čtrnáctislokový(!) text, zejména slova „…ach, visíš vysoko, mé srdce, mé oko” v prvé sloce. Naše zpracování má čtyři sloky, je barokisované, přitom se ovšem snaží zachovat a podtrhnout i folklorní elementy písně; barevně zdobí flétna, hoboj a fagot…
5. Laštověnka lítá – další nahlédnutí do Guberniální sbírky (1819), tentokrát jde o zápis z valašské Růžďky. Písnička patří do okruhu tzv. „svítáníček” a její kořeny jdou hluboko do historie až ke zcela prvým sbírkovým pramenům. Nápěv nese zřetelné rysy valašské kultury – jednoduchou dvojdílnou melodií s výraznou lydičností. Není tu třeba nijak velké kapely – Jarmila Šuláková tu zřetelně kraluje ve zpěvu i v atmosféře nahrávky…
6. Počkaj, postoj – instrumentální podoba pěsničky, zpívávané při „vozéní peřin”, když se nevěsta stěhovala do nového domova. Tesknou lyričnost situace tu vytváří zejména barva Panovy flétny, která přednáší „cantus firmus” nad veškerým nástrojovým pletivem vedlejších hlasů i harmonicko-rytmického doprovodu. Sólistka Liselotte Rokytová se do nálady nápěvu trefila přesně, s kumštem a citem…
7. Za hory, horečky – ve známé pěsničce z Velkých Karlovic patří ten horní, silnější hlas Blaženě Šulákové, v době natáčení šestaosmdesátileté(!). Sekunduje jí dcera Jarmila; jejich společný dvojhlas, po léta sezpívávaný doma v rodině, zní intonačně, dynamicky i stylově přirozeně. Na příčnou flétnu si písničku „užívá” vynikající muzikant Mirek Večeřa, dnes už sólista kapel nebeských…
8. Na kraj Ameriky – vystěhovalecko-vlastenecký valčík se velmi líbil Ludvíku Vaculíkovi; snímek tehdy tedy vznikl na jeho přání. Písnička patří k obecně rozšířeným po celé východní Moravě. O emigrantských dilematech dokáže pojednat lehčí notou…
9. Hore dědinú formani jedú – opět návrat do mé rodné Jasenné; tam se naše pěsnička už po generace zpívávala před muzikou k tanci „točená”. Díky Jožkovi Lažovi, který ji zpívá suverénně, chlapsky (neb je hlasu „čistého, jasného, vysokého a silného” – abych parafrázoval Františka Bartoše) a tanečně, patří snímek k těm nejvýraznějším v jeho i našem folklorním životě…
10. Sedlácké z Horňácka – v rámci Všesokolského sletu v Praze 2006 se uskutečnil i program folklorních souborů. Tam jistě nemohli scházet Horňáci se svým erbovním tancem „sedlácká“. Dušan Holý vybral a sestavil dobrý mužský sbor, k naší muzice se postavil Martin Hrbáč, coby primášský host. Hraju si ten snímek rád zejména kvůli výškovým pěveckým výletům Martina Zálešáka. Vzlétá až k vysokému dvoučárkovanému „céčku”, a je to radost poslouchat; alespoň to, když už sami tak vysoko pěvecky „nevyskočíme”…
11. Do skoku – a je tu zpěvák Martin Zálešák (1941) po druhé, a po druhé jej chválím za zpěvácké mistrovství. Písně k tomuto horňáckému tanci vybral a sestavil opět Dušan Holý. V ostravském studiu si pak naše muzika doslova „užívala” zpěvákovo umění pohybovat se v těch nejvyšších tenorových polohách, neúnavně tam setrvávat a vítězně pásmo zakončit. Poklona Martinovi je tu na místě…
12. Strážnický rybnikár – patří do rodiny balad „ Za Turka provdaná” a na východní Moravě známe řadu variant. Zpěvák Luboš Holý se tu představuje na neobvykle rozsáhlé časové ploše – ostatně, naše balada je nejdelším rozhlasovým snímkem v historii muziky TECHNIK i v ostravské rozhlasové folklorní fonotéce (!). V příběhu kruté a přitom nevědomé křivdy se náš zpěvák pohybuje od dolní hranice svého rozsahu až po tu horní. Muzika je místy stylizovaná s použitím prostředků moderních komposičních technik. Jeden z výrazných muzikantských milníků na našich cestách…
13. Páslo dívča pávy – zápis písně pochází z Javorníka na Horňácku, ale celkový ráz nápěvu ukazuje na Slovensko do rodiny tanečních čardášů. Dana Janíková, dlouholetá zpěvačka muziky Kunovjan z Kunovic, natočila s naší muzikou a pěveckou partnerkou Jarmilou Šulákovou CD „ Ej, ženy, ženy..” (1996) a náš snímek je právě odsud. Novouherský charakter zpracování dotváří čardášová mezihra, jak ji moje generace slýchala od slavných primášů. Hrával ji např. Sándor Lakatos, či Sándor Járóka starší…
14. Oj, včerajky byl svatečni děň – dívčí tesknice z Hlučínska zpopulárněla v celé republice zejména díky dětským sborovým interpretacím (např. sbory, které vedl národní umělec František Lýsek). V tomto duchu je koncipován i náš snímek. Upozorním na vynikající tón a kantilénu klarinetisty Františka Plocka; dětský sbor Permoník i muzika TECHNIK jsou mu dobrými partnery…
15. Ej, sucha lipko, rozvijej še – zpěvačka Lenka Halamová pochází z Těrlicka u Havířova, narodila se v muzikantské rodině a většinu svého pěveckého života se věnovala interpretaci folkových písní. Barevný a po celém rozsahu vyrovnaný hlasový rejstřík, pěvecká inteligence i znalost dialektu – to vše zdobí její zpívání lidových písní z rodného Těšínska…
16. Povulny – nápěvy a klavírní doprovod zkomponoval Jaromír Gelnar v duchu tradičního obřadního tance „Bioły” z Těšínska. Má instrumentace se snaží zachovat vše, co je v klavírní předloze - barevně zvýraznit něžnou lyričnost melodií, i pevnou a přitom neokázalou rytmiku polonézového doprovodu. Ani snad nemusím dodávat, že jde o tanec ženský…
17. Gdě si se tulal, černý barane – žertovný popěvek z Opavska je mladšího původu, o čemž svědčí i rytmus svižného valčíku. Lence Halamové i tato písnička pěkně „sedí” do hlasu, a to jak v kantiléně, tak i ve zvukomalebných slabikách. Do úpravy organicky zapadají i čiperné chromatické postupy v klarinetu a hoboji, právě ony dokreslují úsměv naší písničky…
18. Našel sem jo pytliček – sedmiletý Tomáš Lipka zpívá známý slezský popěvek srdnatě, bez ostychu či trémy. Písnička přitom není nijak lehká a její tonalita vyžaduje opravdu šikovného zpěváka.To se stalo, a žertovný obrázek ryze dětského myšlení byl na světě. Na své si přišli i muzikanti, zejména flétnista Mirek Večeřa…
19. Před susedovym zeleny ořech – písnička z Kravař u Opavy je v Sušilově sbírce v oddílu „Koledy milostné”. Vybrané děti z ostravských škol vytvořily sboreček, hodný pozornosti – jak pěvecky, tak i výrazově. Sólisty jsou Jitka Gelnarová, Jan Kudela a Lenka Orlíčková. Nahlédnutí do Vánoc na Opavsku…
20. Gdeže léháš, milá má? – slyšel jsem v polovině padesátých let minulého století zpívat a hrát Samuela Dudíka(1880-1967). Popěvek se mi vybavil znovu před pěti lety, když jsem hledal písničku pro našeho zpívajícího primáše Mirka Hlostu. Trefili jsme se jak do rozsahu, tak i do charakteru hlasu a písnička má myslím předpoklady stát se jedním z folklorních „hitů”. Snímek je také vzpomínkou na našeho legendárního Samka…
21. Klarinetový čardáš – na počátku byl Béla Farkaš, klarinetista rodinné kapely Farkašovců, vedené bratrem Eugenem. Všechny podoby tohoto variačního tvaru jsou více méně odvozeny od té prvotní – Bélovy. Sólo na naší nahrávce hraje Igor Františák, klarinetista nadaný, vzdělaný a muzikální. Stejně jako v oboru artificiální hudby je i zde suverénní a přesvědčivý. Muzikanti to nemají jednoduché, už úvodní akord je As dur(!). Dnes už to vlastně ani nepovažujeme za velkou překážku; to je pokrok, o němž jsme kdysi pouze snili…
22. Ej, totú, totú; Čardáš budzogan – v té době třiaosmdesátiletý Karel Sháněl (1908-2000) jakoby si písničkami připomínal dávno minulá bohatýrská léta. Oba písňové tvary časem zespolečenštěly, a dostaly se do repertoáru řady intelektuálních spolků a sdružení na Slovensku i u nás. Vzpomínaný Giuseppe Garibaldi (1807–1882), bojovník za italské národní uvědomění, pomáhá situovat vznik písničky do druhé poloviny 19.století. Budzogan (z tureckého buzdogan) = původně sečná zbraň pro boj zblízka.
23. Hora din Ialomiţa – tanec „hora” z vesnice Ialomiţa – je inspirován hrou geniálního cimbalisty Toni Iordacheho. Sólista Jan Rokyta mladší poznal tuto hudbu v emigrantském prostředí rumunských muzikantů v Holandsku (které ostatně navštěvoval i Toni Iordache sám). Muzika brilantní technicky, přesvědčivá muzikalitou a hraná s nasazením a odpichem, uzavírá celý projekt „Cesty a návraty” ostravské muziky TECHNIK.
Právem……
Copyright © 2024 Pavel & Tomáš Rokytovi & Cimbálová muzika TECHNIK Ostrava.