Seznam skladeb:	1.	Keď som mašíroval	4:34	čardáš z moravskoslovenského pomezí
	2.	Chvalabohu, že sem sa narodil	3:24	textová tvorba Martina Holého na tradiční nápěv
	3.	Kupec jsem já, panimámo, kupec	3:48	sedlácké z Hrubé Vrbky I.
	4.	Nad malú Blatničkú	2:12	táhlá milostná z Horňácka
	5.	Kady k vám chodit mám	9:12	horňácké meditace
	6.	Nevěděli chlapci	2:07	odvedenecká tesknice z Hrubé Vrbky
	7.	Za Moravú, za Moravú, tam je dobre	5:29	žertovná
	8.	Šohaj trávu seče	2:35	milostná píseň z přírody
	9.	Na téj hore, na téj	1:52	bohatýrský obrázek z Myjavy
	10.	Široko, daleko	3:02	podle zpěvu a hry primáše Jána Petruchy
	11.	Čože je to za prekrásné vtáča	3:44	slovenská populární milostná
	12.	Udereli Myjavani - Gde ju máš, Majdalénko	3:05	dvě rozverné z Myjavy podle zpěvu Samka Dudíka
	13.	Na tom našem potočku	3:39	zlidovělá milostná ze Slovenska
	14.	Hora, hora, prez nu chodník	2:27	mládenecká z Myjavy
	15.	Kade ja chodievam	3:36	slovenská zlidovělá
	16.	Mal som sedem grajciarov	2:48	mládenecká od Zvolena
	17.	Prší, prší, len sa leje	5:04	slovenská populární milostná

Luboš HOLÝ,zpěv (1-4,6-17)
Martin HOLÝ,jeho otec - zpěv (2)
Dušan HOLÝ,bratr - zpěv (2,5)
sbor muzikantů,zpěv (5)
Jan Rokyta,cimbál (2,6,8,9)

Cimbálová muzika TECHNIK Ostrava
primáši:
Miroslav Hlosta (1,3,7,11-15,17)
Jiří Crha (10-16)
Martin Hrbáč j.h. (5)

Hudební režie: Vladimír Studnička
Zvuková režie: Ivo Roubal
Nahráno v letech 1981-1993 Čs. rozhlasem v Ostravě.

Sleeve-note:

Prof. MVDr. Lubomir Holý, CSc.,Dr.h.c - a možná, že je těch titulů ještě víc - pochází z Hrubé Vrbky na Horňácku ; u zrodu pěvecké folklorní legendy zněla muzika " Majstra" Jožky Kubíka, později působil Luboš v brněnské cimbálovce Antonína Jančíka (a to byla špičková kapela folklorního světa šedesátých let), nu a - v okamžiku, kdy světlo světa spatřil Brněnský rozhlasový orchestr lidových nástrojů, stává se náš zpěvák jeho kmenovým sólistou.

Lubošův hlas - bohatýrský tenorbaryton (během několikaleté pedagogické a veterinární činnosti na Kubě a v Mexiku - díky doutníkům - dokonce hluboký baryton) je solitérem ; drahokamem, jenž nemá ve folklorním světě dvojčete ; po moravsky - " nemá sobě páry ". Je to solitérní hlas tmavý, hebký, mužný, ohebný, přitom oslovující (možno nahradit tím "velice vemlouvavý"), a zároveň vyklenutý, rovný a čistý.

Od roku 1980 zpívá Luboš s ostravskou cimbálovou muzikou TECHNIK ; společně hledáme - a pochvalme se , že mnohdy i nacházíme - muzikantské "fajnovosti", které nejsou v našem životě běžné. Mám na mysli ŽIVOT a POHYB v písni, okamžité nápady - vteřiny pravdy, vybočení z konformity a pohodlných zavedeností... Mám na mysli nedefinovatelné společné cítění zpěváka a muziky, ty až mikromolekulární prvky, které právě folklorní písni udělují - v působení na posluchače a interpreta - nespornou "doložku nejvyšších výhod".

Hrubovrbecká rodina Holých - s Lubošem zpívají také jeho otec Martin Holý (1902-1985) a bratr Dušan (1933) - má tuto doložku v krvi jednou pro vždy...

A tak pojďme a buďme při tom, jak Luboš tvoří. Opravdových tvůrců nemáme zas tolik, abychom si mohli dovolit jediného z nich propást.

"Byl-li člověk vesel, byl zpěv nezbytným a přirozeným projevem jeho veselosti ; pak-li smuten, zpíval, aby se rozveselil...." (František Bartoš 1889)

Jan Rokyta

Mám - li upřímně říci, co pro mne píseň je a co pro mne znamená, pak se musím svěřit s tím, že je to můj celoživotní a věrný kamarád, který mne nezištně a všude doprovází, nikdy nezradí a vždycky potěší. Já si ji zase, již od kolébky - kam jsem ji dostal do vínku - hluboce vážím, snažím se s ní zacházet laskavě a při její interpretaci pečuji o to, aby z ní vyzařoval tentýž cit, z kterého kdysi vznikla, a dostala vše, co jí patří. Pro mne píseň není jen pouhým souhrnem mrtvých tónů a not, ale jakousi živou bytostí, se kterou rozmlouvám a vkládám do ní to, co k vyjádření svého obsahu právě potřebuje.

Píseň mne doprovázela a stále doprovází při všech životních situacích. S ní se budívám, s ní též usínám, stojí při mně při odborné tvůrčí práci a beru si ji též s sebou do těch dálav, kam mne životní, či profesionální osud zavádí. Do krajů daleko od domova, kde je pro mne osvědčeným antinostalgikem a znamenitým psychotonikem zejména při překonávání samoty, izolovanosti i stesku po domově.

Mám jich, těch našich písniček, naskládáno v hlavě ještě hodně a jako s dědictvím otců s nimi též zacházím. Vážím si jich jako vzácné relikvie tvořivého genia mých předků a krajiny, v níž jsem se narodil a kam patřím, a mám je všechny stejně rád. Vybírám si je podle momentálního stavu svého nitra, nálady, potřeb a prostředí. Jednu po druhé, abych žádný z těch skvostů neurazil.

Luboš Holý