Seznam skladeb:	1.	Trhalo dívča, trhalo trávu	2:56	milostná z jižního Valašska
	2.	O Valaších a jejich hudebnosti	0:11	vypráví Anna Kutějová
	3.	Zašly kosenky do tej rosenky	2:51	mládenecká milostná
	4.	Byla láska, už-i néni	2:25	dívčí milostná
	5.	Ej, to je, Bože, to je	1:34	točená
	6.	Valachica	5:51	staré valašské nápěvy ze 17. a 18.stol
	7.	Co mi, Janíčku, co mi kúpíš	2:29	starosvětská dívčí milostná
	8.	Zahrajte mi, husličky	5:11	jasenské točené
	9.	Pod horů je jatelinka, pěkná, zelená	3:20	taneční milostná
	10.	o své písňové učitelce stařence Kašparové	1:10	vypráví Anna Kutějová
	11.	Kulovatéj tváře byla	2:45	mládenecká milostná
	12.	Jasenská šotyška	2:46	místní podoba figurálního tance
	13.	Sadila sem marijánku	4:00	píseň nevěsty při loučení s domovem
	14.	Néni, jak nám, slobodným	2:42	svatební píseň "za stolem"
	15.	Už sem sa zasnůbila	3:21	píseň nevěsty při "odprosu" rodičů
	16.	Aj, hájek, hájek	2:45	píseň "za stolem"

Zpěv:
Jarmila ŠULÁKOVÁ (1,4,7,8,13-16)
Josef LAŽA (1,3,5,8,9,11,14,15)
sbor muzikantů kapely TECHNIK (8)

Jan ROKYTA - cimbál (2,13,15)
Milan Straka - zobcové flétny (6)
František Plocek - klarinet (3,13,15)
Jiljí Dybal - violoncello (15)

Cimbálová muzika TECHNIK ZK ROH dolu Hlubina v Ostravě (1,4-8,9,11,12,14,15,16)
Primáši: Miroslav Hlosta a Jiří Crha

Nahrávky čs.rozhlasu z let 1973-1988
Hudební režie: Vladimír Studnička a Jan Rokyta
Zvuková režie: Ivo Roubal

Sleeve-note:

Upřímně řečeno, zdaleka nejsem rozhodný, či váhavý typ; vždycky se ale ocitám v rozpacích, mám-li odpovědět na otázku "kterou že to písničku mám ze všech nejraději." - To bych, pravda, vědět měl, jsa na to dostatečně zralý věkem, zkušenostmi, i délkou řekněme "folklorní služby" muzikantské, kapelnické, upravovatelské a skladatelské, i konec konců té rozhlasové, coby redaktor a režisér.

Inu, přesto na tuto otázku dokonale odpovědět neumím - o jedné jediné písničce nevím.

Jistě - tu a tam si na člověka některá z písniček "sedne"; neodbytně , od rána do večera i od večera do rána bzučí jako ten pohádkový Paleček ve volském uchu; provází nás na místa nejsoukromější, do situací, které absolutně vylučují přítomnost kohokoliv třetího, či dokonce druhého. Následuje ostrý střih - a opakuje se totéž s JINOU písničkou, s ještě naléhavějším bzučením a možno-li - bzučíme s sebou - tedy vlastně s písničkou. A přijde další střih...... Anebo vzlétne tu a tam jaká si písňová létavice, která jsa vypuštěna populárním zpěvákem - jasně zasvítí, proletí naším soukromým vesmírem, a zanikne se svou nádherou dočasnosti v galaxiích, rozkládajících se zcela mimo naši paměť.

A přece - každý z nás v sobě nosí písničky, které se naučil, které zná OD NĚKOHO, které mu NĚKDO zpíval.NĚKDO výsostně živý a skutečný, zpěvák - nebo ještě lépe - zpěvák UČITEL.

Anna KUTĚJOVÁ ,roz.ROKYTOVÁ (1893-1964), prožila celý život (s výjimkou krátkého pobytu ve Vídni "na službě" v roce 1914) v rodné Jasenné u Vizovic na jižním Valašsku. Vynikající zpěvačka, pamětnice, činorodá národopisná pracovnice, ale také autorka pěkné rodinné kroniky ; švadlena a vyšívačka - "co sú v dědině kroje ,ty sem vyšila šecky!" (citát z r. 1959)

Jestliže etnografové a etnomuzikologové označují osobnosti typu Anny Kutějové souslovím "významný nositel tradice", pak se domnívám, že jenom stěží postihne tento výraz její celoživotní dílo; dílo inspirované rodnou dědinou, a téže dědině naší "tetičkú Kutějovú" s láskou oplácené.

Věděla už tenkrát, že dávat je víc, než brát; a nejenom věděla - také tak žila.

"Naučila sem sa zpívat od tatínka a od maměnky; obá zpívali pěkně, velice zpěvní byli.Od rána božího sa zpívalo - aj pobožné, aj světské - jak sa z huby smeklo.Tož tak sem v tom aj růstla."(A.K.1960)

Snad už před námi vyvstává podoba mé zpěvačky-učitelky; a věru, učitelky nad jiné znamenité a převýborné.

Sedávali jsme spolu u ní v kuchyni; zpívala - jak lehce, samozřejmě a neomylně! - a já ukládal do paměti; a do paměti takového šestnáctiletého valašského ogara se toho vejde požehnaně, když se chce.Šlo to ale s tou pamětí tak do prvé stovky nápěvů; pak jsem se najednou začal bát, že něco zapomenu; tož došlo k zapisování staroslavnou osvědčenou metodou UCHO - RUKA - NOTY.

A tak jsem tenkrát s tím zapisováním udělal dobře, či po valašsky "zažíl rozumu".Bylo těch nápěvu i s texty k pěti stovkám; a všechny jak říkám - lehce, neomylně - a zpaměti.

Tetička dobře věděla - a tak‚ srdcem cítila - že stejně, jako svého písňového pokladu nabyla, jej má opět předat dál; a cti, být dalším z článků tohoto lidského i písňového řetězu se dostalo právě mně.Co ale netušila ani ona ani já - to už vůbec ne - bylo ,že od ní dostávám velký a užitečný úkol pro celý můj nastávající život; a navíc budu neskromný - že se stanu jejím synovcem znejmilejším právě "skrz ty pěsničky".

Mezi poválečnými vesnickými "Valašskými krůžky" patřil ten jasenský k dobrým a pracovitým; při nácviku i vystoupeních byla ruka tetičky Kutějové - přísná a laskavá - nepostradatelná.

Její repertoirový fond je pravdivý: totiž - "velcí" sběratelé jako František SUŠIL, či František BARTOŠ, ale i regionálnější vizovský Eduard PECK - se v minulém století Jasenné vyhnuli; proč, to se můžeme dnes jenom domýšlet.Ale - ještě v polovině padesátých let jsou nápěvné varianty jasenských písní v podání Anny Kutějové výrazně shodné se zápisy BARTOŠOVÝMI (1901 ze sousedního UBLA) a zejména PECKOVÝMI (1884 ze sousední VŠEMINY i ze samotných VIZOVIC).Je to významné svědectví uvědomělého pěstování a rozvíjení zpěvnosti, svědectví vkusu a schopnosti rozlišit zrno od plev, a tak‚ svědectví lásky a laskavosti řady generací k sobě navzájem.A tak tedy jsou ty jasenské písničky a tance na světě.

"Já sem vám mívala propocené ty leknice aj vrchnicu, co sem tancovala o dušu; a celů noc sme si, my cérky, nesedly! Nigdy sme si nesedly, aby sme nebyly požmané (roz.-pomačkané - pozn.J.R.)! Byla sem já tanečnica na slovo vzatá!"(A.K.1960)

A tak se ten její úkol snažím jak nejlépe plnit; snažím se dát jejím "písničkám" možnost dlouhého žití.Dělám všechno proto, aby měly dost živé vody ze srdcí zpěváků - aj těch "velkých", kteří zpívají na této desce, ale také Vás, posluchačů. Písničky Vám to všem bohatě oplatí - to věřte; dají za Vaše zpívání pocit krásy nejčistší, radosti nejlidštější.

Takovou radost by určitě měla i tetička KUTĚJOVÁ sama.

Někomu je rozměr desky málo, někomu se zdá až až; ale i na této zhruba třičtvrtěhodinové ploše chci upozornit na

- písně milostné - zejména 3,7,11
- písně taneční - především 5,8, a samozřejmě na
- písně svatební - závěr 2. strany

Za zmínku stojí i místní autochtonní podoba figurální ŠOTYŠKY, jak ji hrávala v Jasenné kapela mého otce Karla ROKYTY (1900-1972), a snad zaujme i stylizovaná stereokompozice VALACHICA (6).

"To je vám taková krása, jak ti valaši uměli všecko zhudebnit - gdejaků cestu, gdejaký chrást, gdejaků mezu, gdejaký kopeček, gdejaků dolinku - všecko !!!" (A.K.1961)

Takže už navždy budu vědět, že to nejmilejší je právě to "VŠECKO" mé milé tetičky Anny, a že právě za tohle "VŠECKO" jí nemohu být nikdy dost vděčný.

Jan ROKYTA