Seznam skladeb(1+2):	1.	A dyž sa valášek narodí	2:46	valašská z Rusavy
	2.	Tobě dobře a mi zle	3:28	milostná z Jasenné
	3.	Gde je kostel, tam je fára	1:09	taneční od Vsetína
	4.	Aj, tam na dolince	3:26	jihovalašská milostná
	5.	Synečku, synečku	2:38	milostná od Vsetína
	6.	Nedávaj ňa mamko	1:43	svatební od Vsetína
	7.	Hora zpívá, hora hučí	2:39	nářek nad padlým zbojníkem
	8.	Dyby byla Morava	2:30	milostná od Vsetína
	9.	Laštověnka lítá	2:19	milostná "alba" z Růžďky
	10.	Radila ňe moja máti	2:47	taneční popěvky ze Vsacka
	11.	Sviť, měsíčku, jasno	1:13	žňová "hečená" z Nového Hrozenkova
	12.	Čí sú to koníčky ryzovrané	2:53	milostná ze Lhoty u Vsetína
	13.	Za hory, horečky	2:21	salašnická milostná z Velkých Karlovic
	14.	Počkaj, postoj	2:48	svatební od Vsetína
	15.	Rostú, rostú, rostú	4:16	milostná z Jasenné
	16.	Oj, letěla bílá hus	3:28	milostná z Kudlova
	17.	Aj, zelé, zelé	1:37	žertovná svatební od Valaš.Klobouk
	18.	Přídi k nám v pondělí	1:37	žertovná z Valašského Meziříčí
	19.	Svatební popěvky z Hriňové pod Polanou	4:38

Zpívají: Jarmila ŠULÁKOVÁ
Blažena Šuláková (13-15)
Zuzana Pavlusková (15)
Josef Laža (16)
Dívčí sbor Polajka z Rožnova pod Radhošťem (17-18)

Jan Rokyta - cimbál (4,7,12,13)
Miroslav Večeřa - flétna (13)
František Plocek - klarinet (7)

Cimbálová muzika TECHNIK ZK ROH dolu Hlubina v Ostravě
primáši: Miroslav Hlosta, Jiří Crha (1-3,5,6,8,14-18)

Výběr a sestava : Jan Rokyta

Hudební režie: Vladimír Studnička, Jan Rokyta
Zvuková režie: Ivo Roubal
Nahráno v letech 1977-1988 Čs. rozhlasem v Ostravě

Sleeve-note:

Žijeme v divném světě; létáme k blízkým, i těm nejvzdálenějším hvězdám, vymýšlíme stroje, které za nás budou samy vymýšlet další, přijímáme signály z umělých družic, máme problémy s videotechnikou a jejími důsledky - ale máme také čím dál méně dobré vody a čistého vzduchu, a jsme - marná sláva - méně zdraví, ne naši předkové. A chtěj, či nechtěj - v přírodě přibývá druhů, které musíme vědomě chránit před úplným vyhynutím. A abychom se mezi přísně chráněnými druhy neocitli jednou i my sami, musíme věnovat velkou pozornost ekologii lidské duše a lidského srdce (o něm ještě řeč stejně bude) - písni a zpívání.

Ještě že mezi námi - a s námi - žijí ti, kdo brání písničku právě zpíváním; chrání totiž před zánikem i nás samotné, což je moc dobře.

Národní umělkyně Jarmila Šuláková obdržela dne 27.června 1989 ke svému příjmení další čestný přídomek " kopuletá " ; není co tajit - vždyť NENÍ starých zpěvaček - srdce jim to nedovolí (i k tomu se ještě dostaneme).

Jedna z nejhezčích částí Vsetína - Potúčky - byla svědkem zpěvaččina zrodu, i jejího učení švadlenou ; a to ještě (ani ona sama) netušila, že si svou životní cestu bude vyšívat spíš zlatem svého hrdla a otevřenou náručí duše. Určitě také netušila, co a kdo ji potká, jak krásná a přitom náročná tahle cesta bude. Ono totiž mládí tu vůbec není od toho, aby zkoumalo, co bude ; to hlavní je to, co je - a to je zpívat a zpívat. Písničky trampské, ale také kuplety, taneční písničky poválečné doby - zkrátka všechno, bez výběru.

Až přijde jednoho dne kapelník vsetínské muziky Vsacan, Jaroslav Tilscher - a je rozhodnuto : narodila se valašská lidová zpěvačka. Cesta s písničkou - i když prozatím k písničce - začíná. Začátek je dobrý - talent totiž také....

"Gdyž sem začala prodávat gramofónové desky, to už sem zpívávala, ale přehledu o muzice sem velice neměla. Až na tých supraphonských školéních nás učili poznávať ty opravdové a veliké hodnoty ; aj tam sem si zamilovala muziku Bachovu - najvěc varhanní, Beethovenovy symfonie, ale aj obě romance pro housle. A Mozart! - všecky jeho opery, třeba taková Figarova svatba - co to je za ohromná, čistá a perlivá krása...."

Nastává čas růstu, čas poznání, doba cest za krásou ; ostravský rozhlas a první písničky, které posluchače " chytly " - Okolo Súče ; Kyčera, Kyčera ; A vy páni muziganti - vzpomínat mohou někteří z nás, ale znají všichni - i dnes.

Novým kumštýřským partnerem se stává mladý Brněnský rozhlasový orchestr lidových nástrojů ; vedle stálého účinkování ve vsetínské Kyčeře je těžiště Jarmilina uměleckého života právě tady. Jména Bohdana Warchala, Bohumila Smejkala, a později Jidřicha Hovorky - to jsou pojmy v naší folklórní, ale také artificiální muzice.

Jsme v době, kdy zpěvačka vlastně nežije dnešky, ale zítřky ; ani sama moc neví, jaké vlastně to její zpívání je ; dobré ? průměrné ? Ví ale jistě, že zpívat musí. A začíná poznávat, kdo je posluchač, začíná zkoumat rozdíl tepů jeho srdce (už je to tady) aby svým zpíváním dokázala oba tepy sjednotit v jeden společný - tep souzvuku a vzájemné lásky.

"Jedno méno vynechat nemožu - méno učitele nejpřísnějšího, a člověka nejlaskavějšího - mojého manžela Ludvíka Schmidta. Pomohl mi s tým hlavním, co zpěvák potřebuje - učíl mňa dýchať, frázovať, přesnú intonaci, trvál na tom, abych zpívala rovno, bez glissand - a to základní, to všecko platí dodnes. "

Ludvík Schmidt věděl ale také, že lidový zpěv stojí a padá s výrazem, znal pravdu - tedy to co dává ze sebe zpěvák, aby jeho poselství dorazilo k posluchači schopné přijetí. Věděl, že velké umělce formují velká rozpětí od smutku k veselostem, od výšin k propastem ; a to mají skutečně jenom ti velcí - vyvolení ; zvláště, přidá-li se k talentu takový učitel....

Hudební partnerství národní umělkyně Jarmily Šulákové s ostravskou kapelou TECHNIK trvá už celé čtvrtstoletí. V ostravském rozhlase, v televizi, na veřejných vystoupeních i na gramodeskách, k nimž patří i tato, všude tam šije zpěvačce její krajan Jan ROKYTA " písničky na míru ". Nejde tu jen a jen o porozumění hlasového rozsahu, témbru - interpretka se spolu s muzikou neustále učí něčemu novému - je tu playbacková technika (např. na začátku strany B), hledání nových barev hlasu a jeho nových dynamik, k tomu znovu a znovu i to už zmíněné dýchání - toto je čas dokonalosti. Čas písniček, které mrazí i spalují zároveň, čas muziky, která nemůže být jiná, než je.

Tento čas dává vyjít na světlo i osvědčenému tvrzení, že " jablko nepadá daleko do stromu"; tímto stromem - a zároveň krásným symbolem rodinného zpívání - je Jarmilina maminka Blažena Šuláková ; valašská stařenka hlasu jasného a pevného, paměti záviděníhodné, a k tomu všemu věku naprosto neuvěřitelného ; táhne jí na čtyřiaosmdesátý! A jablko se kutálí dál - je tu i Jarmilina zpívající dcera Zuzana Schmidtová, muzikantka po otci, věku - neduležitého....

"Ráda poslouchám, jak zpívajů moji folklorní kamarádi, a aj ich kritizuju, ale ve vší počestnosti, řeklo by sa. Dušan a Luboš Holých, Vlasta Grycová, samozřejmě aj můj blízký pěvecký druh Jožka Laža ze Vsetína ; a Marienka Mačošková z Prešova - dnes už také zasloužilá umělkyně, Milan Križo - kdepak, vymenovat všecky, to prostě nejde..."

Máme spolu moc společného. Gdyž se zéjdeme ke zpívání, jeden druhému přejeme, nigdo nikom nic nezávidí ; gde je závisť, néní dobroty. Oni majú šeci tak veliké srdca - zpěvák snáď ani nemože být špatný člověk - to jeho srdce by mu to nedovolilo....

Antoine de Saint - Exupéry : " Správně vidíme jenom srdcem ; co je důležité, je očím neviditelné."

"Najvěčí radost bych měla, kdybych věděla, že po letech bude negdo počúvat moju nahrávku a řekne : Tož to zpívá tá Šuláková ? Je to pravdivé !"

Na pravdu není patentu ; ale kumštýři k ní někdy mají nejblíže ze všech ; a někdy se sami pravdou stávají, jsou-li zároveň velcí i skromní.

Právě to zplna platí i o zpěvačce, jíž patří tato deska ; a ona sama patří nám všem, se svým hlasem, se svým srdcem - což u ní jedno je. Kéž ještě dlouho, předlouho chrání a uchovává v tom divném světě to nejcennější - písně ; dlouho, předlouho.........

Jan Rokyta